Lidské tělo

Oko

"Většinu informací o světě získáváme zrakem. Vědci zjistili, že 80 % informací nebo dokonce úplně vše, co si pamatujeme, jsme někdy viděli."

Jak oko pracuje

Oko je spojeno zrakovým nervem s mozkem. Zrakový nerv je umístěn v zadní části oka. Zobrazená informace se přenáší zrakovým nervem do mozku v podobě impulsů, které mozek dekóduje. Každé oko vnímá sledované předměty z trochu odlišného úhlu a vysílá tedy do mozku nepatrně odlišné informace. V raném věku dítěte se mozek učí tyto dva odlišné obrazy skládat dohromady, jinak by člověk viděl dvojitě. Díky složení dvou obrazů lze sledované předměty vnímat prostorově.

Díky zpracování přiváděných impulsů v mozku vnímáme sledované předměty ve správné orientaci. Při průchodu světla čočkou se totiž světelné paprsky lámou a rozkládají a na sítnici dopadne obraz vzhůru nohama.

Složení oka

Tvar lidského oka připomíná malý míč. Uprostřed přední části oka je průhledná, nepatrně vypouklá vrstva, která se nazývá rohovka. Rohovka pokračuje bělimem – bílá část okolo celého oka. K bělimu přilézhají tenké vrstvy tkání protkané sítí drobných cévek.

Rohovka vlastně představuje první čočku, kterou světelné paprsky procházejí. Je to čočka s pevný ohniskem; to znamená, že se její tvar ani poloha nemění. Pod rohovkou je duhovka. V řečtině je duhovka označována stejně jako duha a stejný název převzaly z řečtiny i některé jiné jazyky.

Duhovka je většinou modré, zelené nebo hnědé barvy a je to v podstatě sval s otvorem uprostřed. Tento otvor, kterým prochází světlo, se nzývá zornice. Prostor mezi rohovkou a duhovkou je vyplněn komorovým mokem, který napomáhá čistit rohovku a udržovat ji bez choroboplodných zárodků.

Tvar oční bulvy udržuje rosolovitá hmota nazývaná sklivec. Díky této hmotě je oční bulva pevná a zároveň měkká. Oko je přidržováno v očním důlku v té části, kudy prochází zrakový nerv přenášející informace z oka do mozku.

Krátkozrakost

Jste-li krátkozrací, nevidíte vzdálené předměty zřetelně, protože se světelné paprsky soustřeďují před sítnicí. Příčinou je příliš dlouhá oční bulva nebo příliš velký lom světelných paprsků na čočce. Krátkozrakost lze korigovat brýlemi s konkávní čočkou, která před dopadem na rohovku světelné paprsky rozptýlí, a ty se pak soustředí přímo na sítnici.

Zelený a šedý zákal

Při onemocnění zeleným zákalem se množství komorového moku mezi duhovkou a rohovkou zvětší a tlakem vyvolá bolest. Vidění se stává neostré, a pokud není zelený zákal léčen, může vést až k oslepnutí. Někdy se k léčení používá laser. Prořízne se jím malý otvor v duhovce, kudy komorový mok vytéká, a tak se sníží tlak.

Při onemocnění šedým zákalem se čočka zakalí a člověk trpící touto vadou vidí, jako by se díval přes pomalu zamrzající okno. Šedý zákal se vyvíjí pomalu a bezbolestně. Naštěstí již dokázžeme tuto chorobu léčit. Může být odstraněn „rozbitím“ čočky pomocí speciální ultrazvukové sondy, která vysílá vlny s frekvencí blízkou slyšitelným frekvencím. Čočka je poté nahrazena tenkou umělou čočkou.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Původ života. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 1, s. 1-4. ISSN 1211-9369.)

Hmat

"Je překvapivé, co všechno se člověk naučí díky hmatu. Při ohmatávání tvarů a povrchů musí váš mozek zpracovat několikanásobně více přesných informací, než kolik jich můžete přijmout očima, ušima, nosem či ústy."

Ze všech našich pěti smyslů je právě hmat tím nejlépe vybaveným k chápání a poznávání vnějšího světa. Prakticky vzato je hmat daleko více než jen pouhým jedním smyslem. Vždy se můžeme spolehnout, že se jeho prostřednictvím přesvědčíme o pravdivosti toho, co nám sdělily ostatní smysly.

Úloha hmatu

Hmat můžeme nejlépe chápat jako souhrn několika smyslů, z nichž některé mají zlváštní receptory a nervová zakončení v kůži, svalech i všude jinde. Tyto pak reagují na množství nejrůznějších podnětů a předávají zprávy mozku.

Hmat též ve vašem těle funguje jako citlivý poplašný systém: pocit tepla nebo bolesti často varuje váš mozek dříve, než si dokážete uvědomit, že tělo je možná ohroženo. Tělo bezprostředně zareguje ochranným reflexem - například ucuknete rukou dříve, než se stačíte vážně poplát o rozžhavený povrch.

Citlivost těla

Oblast mozku, která slouží k interpretaci pocitů hmatu teploty, tlaku a bolesti, se nazývá smyslová kůra. Vjemy z levé strany těla se registrují na pravé straně "zmapování" smyslové kůry se ukázalo, že každá oblast těla je spojena s přesně určenou částí smyslové kůry. Čím je daná část těla citlivější, tím více buněk je k interpretaci vjemů z ní potřeba.

Vysílání zpráv

Nervová vlákna odpovídají prakticky neustále na nějaké podněty, ale pouze ty, které jsou vyvolány změnami teploty nebo tlakem, jsou dostatečně intenzivní na to, aby je mozek dokázal zachytit. Teplota i tlak vyvolávají v nervových vláknech velkou činnost, takže rychlost, s jakou se jednotlivé vzruchy pohybují, je velice vysoká. Přitom právě rychlost pohybu jednotlivých vzruchů do mozku je rozlišovacím znamením, které signalizuje, o jaký vzruch se jedná. Hmatová informace cestuje z receptorů nervovými vlákny přes somatické nervy do centrálního nervového systému.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Původ života. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 9, s. 11-12. ISSN 1211-9369.)

Sluch

"Pohybující se předměty a předměty, které o sebe narážejí, způsobují vibrace, které se poté šíří vzduchem. Lidské ucho tyto vibrace zachytí a mění je na informace, které jsou našemu mozku srozumitelné. Lidské ucho je schopno rozeznat různě silné zvuky, od spadnutí špendlíku až ke startu nadzvukového letadla, jehož zvukový efekt může být lidskému uchu nebezpečný."

Jak slyšíme
Lidské ucho je rozděleno do tří částí: vnější, střední a vnitřní ucho. Vnější ucho se skládá z ušního boltce a zvukovodu, který vede do vnitřních částí ucha. Viditelná část ucha se nazývá ušní boltec. Jeho funkce se vyznačuje tím, že přijímá zvukové vlny, které se dále šíří do středního ucha přes zvukovod. Zvukové vlny přijímané vnějším uchem putují zvukovodem a rozkmitávají bubínek, který se nachází při vstupu do středního ucha.

Ve středním uchu se nachází bubínek. Střední ucho se napojuje k nosu Eustachovou trubicí. Toto propojení slouží k tomu, abychom udržovali rovnováhu. Jestliže se hustota vzduchu kolem nás mění, naše uši se musí této změně přizpůsobit, a tak se stává, že nám někdy v uchu zalehne.

Dutinu bubínkovou vyplňují tři středoušní kůstky. Každá z nich má odlišný tvar. Jsou známy pod názvy kladívko, kovadlinka a třmínek.

Vibrace přecházejí od bubínku přes kladívko ke třmínku až dojdou ke spojnici mezi středním a vnitřním uchem, které mnohým může připomínat oválné okénko. Vnitřní ucho změní vibrace na impulsy, aby je poté mozek dekódoval. Tato soustava hraje významnou roli k udržení rovnováhy.

Zahrnuje také spleť chodeb - hlemýždě, který obsahuje tekutinu s vlastními sluchovými buňkami. V prostřední trubici jsou řady nepatrných řasnatých tělísek pokryty tenkou blanou. Tato řasnatá tělíska se nazývají Cortiho orgán a zde se nachází skutečné centrum sluchu. Vibrace neboli tlakové vlny prochází přes hlemýždě, pohybují blanou dozadu a dopředu. Když se membrána pohybuje, uvede chloupky v Cortiho orgánu do pohybu a ty dále vysílají signály do mozku, kde je mozek převede do srozumitelné podoby.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Původ života. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 2, s. 9-10. ISSN 1211-9369.)

  

Chuť a čich

"Chuť a čich, smysly, které byly kdysi pro naše přežití stejně důležité jako zrak nebo sluch, jsou dnes mírně zanedbány a mnohem méně vyvinuty ve srovnání se zvířaty."

Od doby, kdy se člověk poprvé vzpřímil a pozvedl svůj nos vzhůru, jsou pro něj smysly čichu a chuti poměrně méně důležité než pro ostatní zvířata. Tyto nejméně vyvinuté lidské smysly slouží dnes téměř výhradně k výběru a ohodnocení jídla a pití.

Čich
Je známo, že člověk je schopen rozeznat mnohem více odlišných vůní, než kolik dokáže rozlišit zvuků. Přesto je pro vědce velmi těžké zjistit, co se přesně děje, když cítíme nějakou vůni nebo zápach.

Víme, že v oblasti nosní dutiny jsou uložena nervová zakončení, tkerá zaznamenávají zápach. Tato oblast, které říkáme čichový epitel nebo-li čichová oblast, je hustě zaplněna milióny nervových zakončení - malými čichovými buňkami. Každá z těchto buněk je opatřena alespoň tuctem jemných chloupků (brv), které jsou zvlhčovány sliznicí. Ta rovněž slouží jako past na chemické látky způsobující zápach.

Chuť
Rozlišujeme čtyři obecně známé základní chutě - sladkou, slanou, kyselou a hořkou. Za jemné rozdíly v chuti však ve skutečnosti vděčíme našemu čichu. Asi jste si všimli, že když jste nachlazení a máte omezenou schopnost čichu, nejste ani schopni dobře vychutnat jídlo. Je to způsobeno tím, že jste odkázáni pouze na rozlišovací schopnosti jazyka. Chuť suchého jídla můžeme cítit jen proto, že je v ústech rozpuštěno slinami. Slaná chuť je zaregistrována velmi rychle, protože sůl se ve slinách dobře rozpouští, ale složitější látky se rozpouštějí pomaleji a jejich chuť tedy není ihned zřetelná.

Receptorům, které přijímají informace z rozpuštěných chemických látek obsažených v jídle, říkáme chuťové pohárky. Jsou to skupinky drobných buněk a nervových zakončení umístěných na malých hrbolcích - papilách. Ty jsou umístěny nejvíce na jazyku, ale také na patře a v krku.

Látky, které vyvolávají sladkou chuť, jsou nejcitlivějiv nímány na špičce jazyka, zatímco kyselost vnímáme nejsilněji poblíž jeho bočních okrajů. Slaná chuť je registrována těsně na okrajích jazyka a hořká úplně vzadu.

Víte, že?

• Sladká a slaná chuť jsou si bližší, než se zdá. Velmi vysoká koncentrace soli vyvolává vjem sladké chuti.
• Dospělý člověk má asi 9 000 chuťových pohárků, dítě ještě více.
• Chceme-li dobře cítit nějakou vůni, automaticky se zhluboka nadechujeme nosem, abychom nabrali co nejvíce vzduchu.
• Odhaduje se, že je zapotřebí asi 25 000 krát větší množství látky, abychom cítili její chuť, než kolik stačí k zaznamenání její vůně.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Původ života. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 12, s. 5-8. ISSN 1211-9369.)