Zvířata a rostliny

Původ života

Před 3 800 miliony let se několik chemických látek spojilo dohromady a vytvořilo složitou sloučeninu, která byla schopná se sama reprodukovat. Tato událost se stala počátkem života na Zemi. Zkoumání prvopočátku života není vůbec jednoduché. V současné době se stáří Země odhaduje na 4 500 milionů let.

Prvním vědcem, který popsal proces evoluce rostlin a živočichů, byl Charles Darwin. Svými objevy otevřel ve vědě novou epochu. S každou novou generací se zkoumají nové možnosti dalšího vývoje z původního druhu může vzniknout několik nových forem života. Původní druh pak může úplně vyhynout. Zbytky mnoha vyhynulých předchůdců dnešních organismů se nám dochovaly ve formě zkamenělin, které nacházíme v usazených horninách.

Před vznikem života se atmosféra Země skládala z metanu, vodíku, amoniaku a vodních par. V mořích probíhaly chemické reakce, spojováním molekul cukru vznikal škrob a celulóza, z aminokyselin se vytvořily bílkoviny. Sloučením cukru (deoxy ribosy) a dusíkatých bází vznikla DNA.

Vznik DNA

Vznik organických sloučenin je řízen deoxyribonukleovou kyselinou, zkráceně DNA. V této organické látce jsou vepsány informace, které umožňují vytváření jiných složitých látek. Další důležitou vlastností DNA je její schopnost reprodukovat samu sebe. Veškeré činnosti živých organismů, ať už se jedná o příjímání potravy nebo tekutin, vyměšování nebo cokoli jiného, jsou v podstatě nejvyspělejšími mechanismy zapsanými v DNA. Čím je daná forma života dokonalejší, tím je její DNA složitější.

Jednobuněčné organismy

Skutečnost, že nalezené prvotní formy života se podobaly současně žijícím sinicím a bakteriím, nebyla pro biology žádným překvapením. Tyto jednobuněčné organismy totiž biologové vždy považovali za nejjednodušší formy života, a proto se zdálo rozumné považovat je také za formy nejpůvodnější. Biologové se při studiu bakterií zaměřili především na to, jak  chemických látek vznikají základní stavební jednotky živých organismů – bílkoviny, tuky a cukry

Výzkum vzniku bílkovin, tuků a cukrů (sacharidů) je důležitý při hledání počátků života. Předpokládá se, že proměn inertních chemických látek na živou tkáň stojí na samém počátku vzniku živé hmoty

„Zážeh a prapolévka“

I když nikdo přesně neví, jak svět vypadal před 3 800 miliony let, pokusili se vědci Oparin a Haldane vytvořit teorii, která se tuto otázku pokouší rozřešit. Podle jejich teorie atmosféra tehdejší Země úplně postrádala kyslík. Obsahovala hodně amoniaku, vody, oxidu uhelnatého, metanu, vodíku a mnoho dalších látek. Součástí jejich teorie je hypotéza, že povrch Země byl z velké míry pokryt vřelou vodou. Vodu udržovala ve varu roztavená hornina, která se nacházela pod velmi tenkou vrstvou zemské kůry na dnech oceánů. Podle názoru Oparina a Heldaneho se směs plynů a horkých par podobala polévce se správnými přísadami potřebnými ke vzniku života. Klíčová reakce byla spuštěna sopečnou činností, silným ultrafialovým zářením pronikajícím tenkou atmosférou, nebo elektrickou energií blesku. Jejich teorii prakticky ověřil americký vědec Stanley Miller - výsledky byly velmi uspokojivé.

Nezvratné výsledky

Lze tudíž předpokládat, že bílkoviny mohly vzniknout v průběhu jen několika málo milionů let. Mohla vzniknout i samotná DNA, ze které se pak mohly vyvinout i plně funkční organismy schopné rozmnožování. Prvními z takových organismů jsou např. bakterie. Vědci se domnívají, že k tomu mohlo dojít náhodnou syntézou chemických látek v prvotním moři. Možnost, že se tak skutečně stalo, můžeme přirovnat k následující situaci. Dáme-li opici dostatečné množství papíru a psací stroj, potom pravděpodobnost vzniku bílkoviny je srovnatelná s pravděpodobností, že opice napíše několik smysluplných slov. Pravděpodobnost, že vznikne samotná DNA, se dá srovnat s pravděpodobností, že opice vytvoří umělecké dílo.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Původ života. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 23, s. 1-4. ISSN 1211-9369.)

Dinosauři

Historie Země se dá rozdělit od prvopočátku do několika ér. Období dinosauřího rozmachu zaplňuje éru druhohor. Vymezení této éry probíhá ve třech obdobích – trias, jura, křída. Plazové obývali Zemi již předtím, než se objevili první dinosauři. Do dnešní doby bylo zaznamenáno  přes 1000 druhů dinosaurů. Rozdělují se do dvou skupin – býložravci a masožravci.

Náhlá smrt

Existence podzemního kráteru Jukatán v Mexiku nevylučuje, že meteorit se srazil se Zemí a vyvolal ohromnou explozi. Vzápětí se v atmosféře vytvořila hustá prachová pokrývka, která zabránila na několik měsíců pronikání slunečních paprsků, a tak se náhle přerušil vývoj života na Zemi. Jiní vědci se domnívají, že dinosauři vyhynuli důsledkem postupné změny klimatu. Zimy se ochlazovaly, léta oteplovala. Tato změna v klimatu vyhovovala zejména drobným savcům, kteří byli schopni přezimovat. Pravou příčinu pravděpodobně nikdy neodhalíme přesně

Víte, že ... 
Nejobávanější z masožravého druhu dinosaurů byl bezpochyby Tyranosaurus. Měl svalnaté čelisti a zuby dlouhé bezmála 16 cm, v ostrosti srovnatelné s břitvou. Bez problému pozřel i silnějšího člověka.

Triceraptoři byli objemní dinosauři, kteří svým specifickým umístěním rohu připomínají nosorožce. Tento býložravý plaz žil na sklonku období křídy a byl jedním z posledních druhů dinosaurů, kteří obývali planetu Zemi. Kostěný volán okolo krku slouží jako ochranný štít.


Stegosaurus byl ohromný býložravý dinosaurus, který obýval planetu během jury. Těžce ozbrojen hroty a bodci odradil každého, kdo by na něj chtěl útočit. Měl nejmenší mozek ze všech druhů v poměru velikosti jeho těla. Vážil téměř 2 tuny a byl dlouhý 6 metrů, ale jeho mozek byl srovnatelný s velikostí vlašského ořechu

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Dinosauři. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 3, s. 13-16. ISSN 1211-9369.)

Vývoj zvířat

         

Zkameněliny

Tito vyhynulí živočichové představují určitá vývojová stadia. Někteří z nich byli možná přímými předchůdci současných druhů, ale většina z nich byli ti, kteří se vyvíjeli v poněkud jiné řadě a následně vymřeli, ale i tak je možné říct, že do skal se zapsala historie mnoha živočišných typů – jejich výskyt na Zemi.

V září 1831 bylo tehdy dvaadvacetiletému Charlesu Darwinovi nabídnuto místo přírodovědce na palubě malé britské válečné lodi Bradle vyslané na průzkumnou cestu do Jižní Ameriky a kolem světa. Neměl žádné vzdělání botanické, zoologické či geologické, ale cesta mu poskytla spoustu materiálů pro vědeckou práci. Mezi nejdůležitější místa, která navštívil, patří souostroví Galapágy. Zde se zajímal o to, jak se jednotlivé druhy od sebe liší v závislosti na tom, na jakém žijí ostrově. Napsal dílo Původ druhů, které bylo založeno na velmi solidním výzkumu. Kniha byla okamžitě rozebrána a způsobila poprask mezi tradicionalisty, kteří ji považovali za rouhačskou, protože málo lidí bylo připraveno smířit se s myšlenkou, že i člověk je produktem vývoje a pochází z předků, kteří vypadali jako opice. Tato myšlenka se stále ještě příčí těm, kteří považují člověka za speciální produkt božského zásahu. A vědci, kteří se už smířili se svým pravděpodobným prapředkem, se pořád ještě dohadují o podrobnostech evolučního procesu.

Víte, že ...
Bylo vědecky rozlišeno více než milion různých druhů živočichu, z toho je víc než tři čtvrtiny hmyzu. Soudě podle počtu nových druhů hmyzu objevovaných každým rokem, klidně by mohlo existovat, a to pouze hmyzu, dalších 10 milionů druhů.

Zrychlený vývoj tak, jak se projevil na hmyzu odolném vůči pesticidům, se objevuje i u jiných organismů. Jedním z důvodů, proč mají vědci problémy v boji s AIDS, je právě to, že virus, který ho způsobuje, se rychle přizpůsobuje.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Vývoj zvířat. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 38, s. 6-8. ISSN 1211-9369.)

Vývoj rostlin

Ačkoliv ve světě flóry nyní dominují kvetoucí rostliny, v raných dobách pokrývaly zemi kapradiny a plavuně. Vývoj všech rostlin však začal od primitivních řas. Nejranější formy rostlinného života byly závislé na vodě, protože postrádaly struktury, jež by jim umožňovaly žít na zemi, a první rostliny, které vystoupily z vody, se usadily pravděpodobně v mokřinách a bažinách, kde mohla být jejich dolní část stále v mokru. Nejranější formy skutečných suchozemských rostlin byly pravděpodobně stále ještě závislé na vlhku a rostly blízko vody – mechy, játrovky a kapradiny, které se vyvinuly jako rané suchozemské rostliny, stále ještě potřebují vlhké prostředí, aby mohla fungovat reprodukční část jejich životního cyklu. První kvetoucí rostliny byly závislé při opylování a roznášení semen na větru, protože neexistoval žádný hmyz, „který by to pro ně udělal“. Někdy mají rostliny semena, jež potřebují, aby byla roznášena různými živočichy. Proces vývoje jednotlivých skupin rostlin můžeme seřadit takto: bakterie → sinice → houby → řasy → lišejníky → mechy a játrovky → kapradiny a přesličky → kapraďosemenné (primitivní jehličnany) → nahosemenné (jehličnany, cykasy, jinany) → krytosemenné (rostliny moderního světa počínaje dubem a jírovcem).

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Vývoj rostlin. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 59, s. 9-12. ISSN 1211-9369.)