Umění

Románské umění

Jedenácté století bylo pro Evropu relativně mírovým obdobím, kterému přecházely různé nájezdy Skandinávců, muslimských Arabů a maďarských kočovníků, kteří se nakonec usadili v Maďarsku. Mírové období rovněž znamenalo, že se znovu probudil zájem o církevní architekturu. Hlavními patrony architektury byly kláštery, kterých v Evropě tou dobou bylo více než 2000. Nejvýznamnější rysem románských kostelů a katedrál je jejich mohutnost a využití půlkruhového oblouku na oknech, dveřích a arkádách. Kostely pak měly tvar tunelu nebo tunelové klenby nebo křížové klenby.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Románské umění. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 52, s. 16. ISSN 1211-9369.)

Gotická architektura

Gotika byla prvním skutečně originálním architektonickým slohem, který vznikl v severní Evropě. Po více než 300 let se světlem naplněné katedrály kostely tyčící se do závratné výšky staly vrcholným výrazem křesťanské úcty a hrdosti. Románský sloh, který dominoval architektuře počátkem středověku, působil impozantním dojmem především svojí uchvacující hmotností. Mohutné zdi, obrovské pilíře a objemné podpěry bránily přístupu světla a činily z katedrál a z kostelů temná strohá místa vzbuzující respekt. V polovině dvanáctého století se však ve Francii objevil zcela odlišný typ církevních staveb, typ, jehož štíhlé věže tyčící se do výše jako by chtěly dosahovat do nebes. Jejich konstrukce byla viditelně lehčí a mnohem méně hmotná než u jeho románských předchůdců. Rovněž uvnitř budovy působila na mysl diváka výška spolu se světlem, pro věřící přivyklé na bohoslužby v románských budovách muselo být setkání s gotikou úžasně osvobozující a povznášející. Prvky gotiky: lomený oblouk, žebrová klenba, opěrný oblouk s opěrným pilířem.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o.Gotická architektura. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 27, s. 21. ISSN 1211-9369.)

Renesance v umění

Renesanční umění oslavovalo lidskost a viditelný svět, což znamenalo odmítnutí spíše duchovního přístupu středověku. Znamenalo „znovuzrození antiky“, znovuobjevení klasické civilizace dávného Řecka a Říma v celé své kráse. Literatura, filozofie a umění antiky nabídly Italům nová měřítka a modely. Vedle zpracovávání a přejímání klasických námětů vyneslo renesanční umění opět na světlo antické techniky například v architektuře, stavitelství a sochařství. Během vrcholné renesance byli na vrcholu svého rozvoje tři umělci s obrovským nadáním. Současníkům museli Leonardo da Vinci, Michelangelo a Raphael připadat jako nadlidé.

·          Leonardo da Vinci byl z těch tří nejstarší. Podivínský a všestranně talentovaný, zanechal po sobě pouze pár obrazů. V Říme strávil relativně málo času. Nicméně madona ve skalách a Mona Lisa jsou dokonalými ukázkami klasického ideálu – jako živé, přece však záhadné.

·          Michelangelo Buonarroti byl Florenťan. Velký sochař a malíř, který strávil čtyři roky svého života malováním rozsáhlého výjevu z biblické historie od stvoření světa na strop Sixtinské kaple

·          Raffael Santi byl nejčistší ze všech klasicistů a vkládal do svých mistrovských děl klid a harmonii i v případech, když měla zobrazovat výbušnou scénu. Jeho obrazy Madony, lidské a něžné, ale i čisté a zidealizované, byly začátkem tradice, který trvala po staletí. Mezi jeho nejznámější díla patří fresky vytvořené ve Stanze, skupině místností ve Vatikánu.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Renesance v umění. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 26, s. 35-38. ISSN 1211-9369.)

Barokní umění

Pestrobarevné a mnohotvárné barokní umění mělo původně sloužit náboženství. Úmyslem bylo diváka povznést, ohromit a zejména vtáhnout do světa zázraků, extází a okamžiků křesťanských triumfů. Velkým všestranným géniem baroka byl Gianlorenzo Bernini, nejvíce uznávaný jako sochař, ale také vážený jako architekt, malíř a básník. Jako sochař byl Bernini mistrem v zachycení skutečné barokní nálady. Struktura pokožky jeho postav a zřasená sukna vypadají opravdu jako živé, často se dokonce zdá, že zřasené látky vlají ve větru. Mezi dalšími pracemi pro Řím najdeme ještě Fontánu Čtyř řek na Pizza Navona.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Barokní umění. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 33, s. 55-58. ISSN 1211-9369.)

Hudba 18. století

Osmnácté století bylo velice vzrušujícím obdobím, během kterého došlo ke vniku mnoha důležitých směrů hudebního vývoje. Dominovali v něm čtyři velcí hudebníci: Bach, Händel, Haydn a Mozart.

Johann Sebastian Bach a Georg Friedrich Händel se narodili ve stejném roce přibližně 160 km od sebe, ale jejich životy a hudební styly byly zcela odlišné. Bach psal v podstatě sám pro sebe, zatímco Händel komponoval pro potěšení velkého publika. Bach nikdy neopustil Německo, zatímco Händel hodně cestoval. Bach byl hluboce nábožensky založen, zatímco Händel byl mužem znalým světa. Ti dva se nikdy nesetkali.

Symfonickou formu i formu sonáty zdokonalil zejména Franz Joseph Hydn. Moderní symfonický orchestr, jak jej dobře známe dnes a který je organizován do čtyř sekcí nástrojů, vděčí za hodně právě Haydnovi. Haydnova instrumentální hudby inspirovala a utvářela symfonický styl Mozartům a Beethovenův. Hydn oba tyto hudebníky znal a respektoval je. Jejich díla potom nakonec vedla k velkým symfoniím skladatelů devatenáctého století

Velká díla

·          Johann Sebastian Bach = Šest braniborských koncertů, Janovy pašije, Matoušovy pašije

·          Georg Friedrich Händel = Vodní hudba, Mesiáš, Hudba pro královský ohňostroj

·          Franz Joseph Haydn = Překvapivá symfonie, Stvoření světa

·          Wolfgang Amadeus Mozart = Don Giovanni, Malá noční hudba, Cosi fan tutte

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Barokní umění. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 73, s. 97-98. ISSN 1211-9369.)