Planeta Země

Vesmír

„Vesmír je vše, co existuje – hmota, prostor, energie a čas. Jsou to všechny hvězdy, planety a další objekty ve vesmíru.“

            Velikost vesmíru hraničí s lidským chápáním. Nikdo neví, jak daleko sahají doposud nepoznané části vesmíru.

            Jedna z teorií o vzniku vesmíru tvrdí, že vesmír byl vytvořen obrovskou explozí před 15 miliardami let. Tato jedinečná událost stvořila nejen hmotu, ale i energii, prostor a dokonce i čas.

Hvězdy a galaxie

            Astronomové popisují polohu hvězd za pomocí souhvězdí, které tvoří skupina hvězd viditelná v určité části noční oblohy. Ve větším měřítku vytvářejí hvězdy galaxie. Naše Slunce a jeho planety jsou částí galaxie pojmenované Mléčná dráha. Ta má tvar obrovského rotujícího kola s vypouklým středem. Obsahuje stovky tisíc miliónů hvězd.

Druhy hvězd

Existuje mnoho druhů hvězd. Vyvíjejí se a zanikají už mnoho miliónů let. Naše Slunce je staré asi 5 biliónů let. Slunce je jednoduchá hvězda na rozdíl od mnoha jiných hvězd tvořených dvěma hvězdami rotujícími okolo sebe, tzv. dvojhvězdy. Existují dokonce trojhvězdy a multihvězdy. Největší hvězdy se nazývají superobři. Superobři se liší od ostatních hvězd svou nízkou hustotou.

Život hvězdy

            Všechny hvězdy zahajují svůj život jako mračno plynného vodíku a prachu. Vytvoření hvězdy začíná, když se mračno začne vlivem gravitace hroutit do sebe. Když se mračno smrští, roztočí se a jeho střed se začne zahřívat. Nakonec teplota v jádru hvězdy vzroste natolik, že se rozběhne jaderná reakce. Při této reakci vzniká slučováním jader vodíku helium. Vytvořená energie se uvolňuje jako světlo a teplo a hvězda začíná zářit.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Původ života. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 5, s. 1-4. ISSN 1211-9369.)

Sluneční soustava

„Země je součástí soustavy planet a dalších těles, která obíhají kolem hvězdy známé jako Slunce. Tato naše sluneční soustava je pouze jednou z mnoha takových soustav ve vesmíru.“

            Zdá se, že Slunce obíhá kolem Země, ale ve skutečnosti je to právě naopak. Země obíhá kolem Slunce a je jedním z devíti velkých těles zvaných planety, které kolem Slunce ve vesmíru obíhají.

            Planety se pohybují kolem Slunce v různých vzdálenostech a různými rychlostmi. V pořadí podle vzdálenosti od Slunce jsou: M erkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto.

Zrod sluneční soustavy

            Mezi hvězdami naší galaxie je mnoho velkých mraků neboli mlhovin skládajících se z plynu a prachu. Z jednoho takového mraku se přibližně před 4 600 miliony let zrodila naše sluneční soustava. Začala se tvořit tehdy, když se hvězdný mrak začal hroutit vlivem gravitace.

            Jak se mrak hroutil, začal rotovat. Časem se z něj stal otáčející se disk, u něhož byla většina hmoty soustředěna ve vyboulení ve středu disku. Vyboulení ve středu disku pokračovalo vlivem gravitace ve svém hroucení a stávalo se menším a teplejším. Když teploty uvnitř dosáhly několika desítek milionů stupňů, začala termonukleární reakce. Vyboulení ve středu disku začalo zářit jako nová hvězda – Slunce.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Původ života. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 43, s. 11-12. ISSN 1211-9369.)

Obří planety

„Země se nám může zdát veliká, avšak ve srovnání se čtyřmi obrovskými planetami, které se nacházejí na okraji sluneční soustavy, je malinká. V pořadí podle vzrůstající vzdálenosti od Slunce jsou to planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun.“

            Až do roku 1999 je Neptun nejvzdálenější planetou sluneční soustavy. Obvykle je to Pluto, to se však právě nachází uvnitř oběžné dráhy Neptuna. Na rozdíl od obřích planet je Pluto malá, ledová planeta – ve skutečnosti ta nejmenší ve sluneční soustavě.

Obří planety se od vnitřních planet, které jsou podobné Zemi (Merkur, Venuše, Mars), velmi liší nejen velikostí, ale i složením. Obří planety se skládají hlavně z plynů, zvláště z vodíku a hélia.

            Jupiter je zase opravdu obří, jeho průměr je jedenáctkrát větší, než je průměr Země. Jeho hmotnost je dvakrát tak velká, než je hmotnost všech ostatních planet dohromady. Nachází se v průměru přibližně 778,3 milionů kilometrů od Slunce a oběhne jej jednou za 12 let. Jupiter je středem své vlastní malé „sluneční soustavy“, která má alespoň šestnáct měsíců, jež kolem něj obíhají.

            Saturn je trochu menší planeta. Tato planeta je obklopena soustavou výrazných prstenců, které jsou zřetelně viditelné dalekohledem. Tato planeta se nachází dvakrát tak daleko od Slunce než Jupiter a kolem Slunce oběhne jednou za téměř 30 let. Je to velká plynná koule, značně zploštěná na pólech a je tak lehká, že by mohla plavat na vodě. Nádherný systém prstenců Saturnu měří v průměru přes 270 000 kilometrů což je dvakrát více, než je průměr planety. Ze Země lze pozorovat tři hlavní prstence: A, B a C.

            Uran je třetí největší planetou, jeho průměr činí 51 118 kilometrů. Nachází se ve dvojnásobné vzdálenosti od Slunce než Saturn a oběhne Slunce za 84 let. Neobvyklým rysem Uranu je naklonění jeho osy rotace. Většina planet se otáčí kolem své osy, která je téměř kolmá na rovinu oběhu kolem Slunce, ale osa otáčení Uranu v této rovině leží. Kotouč Uranu je rovnoměrně modrozelené barvy. Tato barva je způsobena přítomností metanu v atmosféře z vodíku a hélia. Pod atmosférou se zjevně nachází hluboký oceán horké vody a čpavku.

            Neptun je co do velikosti téměř dvojčetem Uranu, jeho průměr je pouze o přibližně 2 000 kilometrů menší. V průměru se Neptun nachází ve vzdálenosti kolem 500 milionů kilometrů od Slunce. Jeho oběh kolem Slunce trvá téměř 165 let.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Původ života. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 58, s. 13-14. ISSN 1211-9369.)

Merkur, Mars a Venuše

„Země je jednou ze čtyř planet, které jsou si velmi podobné a které se nacházejí ve vnitřní části sluneční soustavy. Dalšími planetami jsou Merkur, Mars a Venuše. Merkur a Venuše obíhají blíže ke Slunci než Země, zatímco Mars obíhá ve větší vzdálenosti od Slunce než Země.“

            Tyto planety se podobají Zemi v tom, že se skládají hlavně z hornin, a proto se často nazývají terestrické planety (Zemi podobné planety). Všechny tři planety byly známy již od starověku, protože jsou viditelné pouhým okem. Nejlépe je z nich vidět Venuše, která svítí ze všech tří planet nejjasněji.

            Merkur je pouhým okem vidět hůře, protože na obloze vždy zůstává blízko ke Slunci a nikdy nevystupuje příliš vysoko nad východní nebo na západní obzor. Je druhou nejmenší planetou a jeho průměr činí 4 878 km. Obíhá kolem Slunce v průměrné vzdálenosti přibližně 59 milionů kilometrů a jeden jeho oběh kolem Slunce trvá 87,97 pozemských dní.

            Mars má červenooranžovou barvu a tím si vysloužil přezdívku „rudá planeta“. Jeho průměr činí pouze 6 794 km, je mnohem menší než Země. Obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti přibližně 228 milionů kilometrů a jeho oběh kolem Slunce trvá 687 pozemských dní. Na první pohled připomíná Zemi. Na pólech má Mars ledové čepičky, má atmosféru a otáčí se kolem své osy přibližně stejnou rychlostí. Jeho osa je ve vesmíru nakloněná, takže má roční doby, podobně jako Země. Z těchto důvodu se vědci domnívají, že by na Marsu mohl být život.

            Venuše je jen poněkud menší než Země, její průměr činí 12 103 km. Jeden její oběh kolem Slunce trvá 224,7 pozemských dní a obíhá kolem Slunce v průměrné vzdálenosti přibližně 108 milionů kilometrů. Venuše je nejbližším planetárním sousedem Země, občas se k ní přiblíží až na 42 milionů kilometrů. Je to však zcela jiný svět. Na Venuši není žádná pravděpodobná vyhlídka na existenci života, protože její průměrná teplota činí více než 475 stupňů celsia.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Původ života. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 68, s. 15-16. ISSN 1211-9369.)

Země a Měsíc

„Země a její jediná přirozená družice Měsíc putují společně vesmírem zaklesnuti ve vzájemné poloze silami přitažlivosti, přičemž Měsíc oběhne Zemi jednou za měsíc.“

            Měsíc je nejbližším sousedem Země ve vesmíru. Nachází se v průměrné vzdálenosti 385 000 kilometrů od ní. Během lunárního měsíce mění Měsíc zdánlivě svoji podobu od úzkého srpku až po plný kruh a zase zpět. Měsíc nevydává žádné světlo a jeho zdánlivá změna tvaru je způsobena skutečností, že jej vidíme při jeho oběhu kolem Země více či méně osvíceného Sluncem. Měnící se tvar Měsíce se nazývá fáze. Měsíc prochází všemi svými fázemi každých 29,5 dne.

            Naše znalosti o Měsíci jsou větší než o kterémkoliv jiném astronomickém tělese, protože na Měsíci lidé již přistáli a zkoumali jeho povrch. Byli to astronauti z projektu Apollo, kteří navštívili Měsíc šestkrát v období mezi červencem 1969 a prosincem 1972. Bylo to největší dobrodružství, jaké lidstvo dosud podniklo.

            Struktury Země a Měsíce jsou značně podobné. Stejně jako sousední planety Merkur, Venuše a Mars jsou to tělesa složená z hornin. Mají vrstevnatou strukturu: ve středu je jádro bohaté na železo, nad ním je hustý plášť manganu, což je polotekutá hornina. Na povrchu je lehčí pevná kůra.

            Na Měsíci není ani voda ani vzduch. Přitažlivost Měsíce není dostatečná k tomu, aby udržela plynnou atmosféru. To znamená, že nic nechrání Měsíc před slunečním horkem, kdy teplota na povrchu vystoupí až na 120 stupňů celsia. Podobně jej nic nechrání před chladem vesmíru, kdy teplota klesne na minus 180 stupňů celsia.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Původ života. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 77, s. 17-18. ISSN 1211-9369.)