Světové dějiny

1. světová válka

„Ve své době se jí říkalo „Velká válka“, která co do hromadného ničení a zabíjení neměla obdoby. Na jejím konci ležely ohromné říše v troskách a vratký mír položil základy příštích konfliktů.“

            Příčiny první světové války sahají do 19. století, kdy z mnoha malých států, které byly v té či oné době součástí jiných zemí, vznikly státy nové. Větší země, jako například Německo a Itálie, se nyní chtěly prosadit vedle zavedených států, jako bylo Rusko, Francie a Británie, vedle vratkého Rakousko – Uherska ve střední Evropě i vedle postupně zanikající Osmanské říše na Středním východě. Menší země, jako například Belgie, se soutěžení účastnit nemohly a zůstaly neutrální – nepřidaly se na žádnou stranu.

Soupeři a nepřátelé

            Do roku 1914 byly velké mocnosti rozděleny do dvou nepřátelských aliancí. Na jedné straně stály ústřední mocnosti (tzv. Trojspolek), z nichž nejvlivnější bylo Německo a Rakousko – Uhersko. Také Itálie byla jedním z partnerů, ale vztahy k ní se ochlazovaly, zatímco svazek s Bulharskem a Tureckem byl stále těsnější. Druhý blok, nazývaný Dohoda, zahrnoval Francii, Rusko a také sympatizující, avšak ne plně angažovanou Británii.

            Válka vypukla na Balkáně v jihovýchodní Evropě. V roce 1908 zabralo Rakousko – Uhersko provincie Bosnu a Hercegovinu. To rozlítilo i sousední nezávislé srbské království. Rusko jako tradiční spojenec Srbska protestovalo, avšak nebylo připraveno podniknout jakoukoliv akci. Napětí se v oblasti ještě více zvýšilo, když byl 28. června 1914 v Sarajevu srbským studentem Gavrilo Principem zavražděn následník rakouského trůnu, arcivévoda František Ferdinand, se svou ženou.

Totální válka

            Situace se rychle vymkla z kontroly. Pobouřené Rakousko – Uhersko obvinilo Srbsko ze spoluúčasti na vraždě a 28. července do Srbska vpadlo. Rusko se postavilo na obranu Srbska a o dva dny později zmobilizovalo 1,2 milióny vojáků. Německo celý spor dále rozdmýchalo, když dalo Rusku ultimátum, aby se do dvaceti čtyř hodin stáhlo, jinak mu bude vyhlášena válka. Když Rusko ultimátum odmítlo, Německo mu 1. srpna skutečně válku vyhlásilo. Jelikož Francie byla ruským spojencem, vyhlásilo Německo 3. srpna válku i Francii. Německo napadlo 4. srpna Belgii, téhož dne vyhlásila válku Anglie Německu. Během pouhých pěti týdnů byla ve válce prakticky celá Evropa. V listopadu vstoupilo do války i Turecko.

Zákopová válka

            Německou armádu čítající 1,5 miliónů mužů nemohlo nic zastavit. Po celé západní frontě porážela francouzskou armádu a 31. srpna se v Monsu probila přes nevelkou Britskou expediční armádu (BEF) o síle 70 000 mužů. V září však byla při bitvě na Marně zastavena francouzskou armádou. Obě strany vykopaly a opevnily zákopové systémy, které byly od sebe vzdáleny jen několik set metrů a odděleny pásem půdy zvaným „území nikoho“. Zákopové pásmo se táhlo více než 700 kilometrů přes severní Francii, od Lamanšského průlivu až k hranicím se Švýcarskem.

            Zákopová válka na západní frontě nakonec trvala čtyři roky a ukázala se, být ničivější a děsivější než ty nejhorší představy. Boje se táhly měsíce. Když došlo k „velké ofenzivě“, zahynuly během jediného dne desetitisíce mužů, často pro pouhých několik metrů půdy. Až téměř do konce války se frontová linie neposunula v žádném směru o více než 65 kilometrů.

Na východní frontě

            Válka mezitím zuřila i na východě. Rakouské selhání proti Rusku přinutilo Německo, aby nasadilo více jednotek, než mělo v úmyslu. Druhá fronta, které se Němci tolik báli, se stala skutečností. Přesto však Němci dosáhli proti Rusku nečekaných úspěchů, když v roce 1914 zaznamenali u Tannenbergu a u Mazurských jezer velká vítězství a v roce 1915 zabrali Ruskem kontrolované Polsko. Ve stejném roce vstoupilo na straně Německa do války i Bulharsko a německé a bulharské jednotky záhy dobyly Srbsko. Rakousku, které bylo na východní a balkánské frontě neúspěšné, se o něco lépe vedlo proti Itálii, která se v roce 1915 přidala k Dohodě. Když se v roce 1916 připojilo k Dohodě i Rumunsko, Němci ho obsadili a během krátkého a geniálně vedeného tažení si zajistili životně důležité dodávky ropy.

Válka po celém světě

            Podobná válka byla do té doby něčím nevídaným. K zabíjení byly využity nové vojenské vynálezy. Němci jako první použili těžké dělostřelecké zbraně. Výbuchy jednoho takového monstra byly slyšet přes celý Lamanšský průliv až do Kentu. Většinu lidských obětí měly na svědomí kulomety a bojový plyn – používat oslepující a dusivý chlorový plyn bylo přitom nebezpečné, protože změna směru větru ho mohla obrátit zpět do vlastních řad. Když byl v bitvě na Somme poprvé nasazen tank, zdálo se, že tento britský vynález může přinést vítězství ve válce. Jako prvek překvapení však tank nebyl plně využit, neboť byl nasazen dříve, než se jeho výroba rozběhla natolik, aby mohla být zárukou rychlých vítězství.

            Ke vzájemným útokům nasadily obě strany nově vynalezená letadla, a tak došlo poprvé v historii k bombardování civilního obyvatelstva. Přes všechnu novou techniku však vůdcové nadále spoléhali na to, že vítězství v bitvách dosáhnou nasazením tisíců mužů s metodou „vybíhání ze zákopů“. Po celou válku bylo pánem moří britské námořnictvo.

Vyčerpáni válkou

            I přes drtivé německo-rakouské vítězství nad Itálií u Caporetta byli spojenci Německa téměř u konce sil. Německo bylo stále více vyčerpáno a demoralizováno – a navíc se již blížili Američané.

V hodině dvanácté

            Konečná porážka Německa byla nevyhnutelná, jeho lid hladověl a nakonec začala upadat i německá morálka. Dne 8. srpna 1918 zahájila vojska Dohody pod vedením vrchního velitele maršála Focha poblíž Amiens útok, kterým dosáhla skutečného průlomu. Němci byli zatlačeni do Belgie, avšak zuřivě se bránili a až do konce války okupovali cizí území.

            V říjnu se rozpadlo Rakousko – Uhersko, britské a arabské jednotky pod vedením majora T. E. Lawrence obsadily Damašek a došlo ke kapitulaci Turecka a Bulharska. Německá oceánská flotila se vzbouřila a německý císař se musel vzdát trůnu. Dne 31. října 1918 požádalo Německo o příměří, které obě strany podepsaly 11. listopadu 1918 v 11 hodin dopoledne. V červnu 1919 uplatnily vítězné mocnosti ve Versailleské mírové smlouvě proti Německu tvrdé podmínky. Válka konečně skončila. 

Klíčová data

1914 – Zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda. Všeobecná válka v Evropě. Bitva na Marně. Japonsko vyhlašuje válku Německu.

1915 – Tažení do Dardanel. Nezdar dohodové ofenzívy na západě. Němci vytlačují Rusko z Polska. Potopení Lusitanie. Itálie a Bulharsko vstupují do války.

1916 – Bitva u Verdunu a na Somme. Zavedení branné povinnosti v Británii. Lloyd George se stává britským předsedou vlády. Rumunsko vstupuje do války, ale je obsazeno Německem.

1917 – Německo zahajuje totální ponorkovou válku. USA vstupují do války. Nezdar dohodové ofenzívy na západě. Bolševická revoluce v Rusku. Porážka Itálie u Caporetta.

1918 – Rusko odstupuje z války. Průlom dohodových vojsk na západě. Zhroucení německých spojenců. Vzpoury na německých lodích. Německo podepisuje příměří. Konec války.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Původ života. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 11, s. 241-244. ISSN 1211-9369.)

2. světová válka - Evropa

„Konflikt mezi evropskými Spojenci a Osou Berlín – Řím (spojenectví fašistických států) byl skutečně globální a zasáhl všechny kontinenty. Bojovalo se na zemi, na moři a ve vzduchu a válka se citelně dotýkala nejen vojáků, ale i civilistů.“

            Druhá světová válka začala – po předchozím násilném připojení Rakouska k Německu (tzv. Anschluss) roku 1938 a mnichovském diktátu vedoucím k odtržení Sudet od Československa téhož roku – vyhlášením války nacistickému Německu v čele s Adolfem Hitlerem Spojenci (Británie a Francie) dne 3. září 1939. Spojenci tak učinili proto, aby dostáli svým závazkům vůči Polsku, které bylo napadeno Německem o dva dny dříve, ačkoliv v tu chvíli nechtěli a ani nemohli učinit nic jiného. Polsko bylo velice rychle dobyto tzv. „bleskovou válkou“ (Blitzkrieg), při které německé tanky a letecké síly pronikly rychle do země. Podle předem dohodnuté smlouvy mezi Německem a Sovětským svazem ze srpna 1939 se přesunula Sovětská armáda do východního Polska, čímž si tyto státy zemi rozdělily.

            V zimě 1939 – 1940 soustředila Británie velkou vojenskou sílu ve Francii, ale hlavní strategií Spojenců měla být především obrana. Byla založena na tzv. Maginotově linii, což byl pruh důkladných pevností táhnoucí se podél francouzských hranic s Německem. Tady však Němci zaútočili. Tato „podivná“ válka probíhala převážně na východě, kde se Sovětský svaz zmocnil tří pobaltských republik (Lotyšska, Litvy a Estonska) a po krátkém boji dobyl i území Finska. „Podivná válka“ skončila 9. dubna 1940, kdy Německo dalším bleskovým úderem obsadilo neutrální Norsko a Dánsko. Britská válečná akce u Narviku v severním Norsku byla sice částečně úspěšná, ale nakonec museli Britové ustoupit.

Armáda u Dunkerque

            O měsíc později se německé síly přehnaly Nizozemím a Belgií, obešly Maginotovu linii a zdálo se, že další blesková válka je nevyhnutelná. Spojenci byli zatlačeni zpět a druhý, dokonce ještě mohutnější německý útok v Ardenském lese jim zcela odřízl ústup.

            Nakonec bylo více než půl milionu francouzských a britských vojáků zahnáno do přístavu Dunkerque a jeho okolí. Neuvěřitelných 340 000 vojáků však uniklo díky obrovskému množství záchranných člunů a malých lodí, které na jejich záchranu vyslala Británie.

Válečné tažení v severní Africe

            Válečný konflikt se rozšířil až ke Středozemnímu moří, protože Itálie obsadila Řecko a bojovala proti Británii v severní a východní Africe. Italské porážky donutily Němce, aby jim přišli na pomoc a vytlačili britské expediční sbory. Do severní Afriky byl pro posílení italské obrany vyslán generál Rommel. Rommel byl vynikající velitel a jeho „Afrika Korps“ skládající se zde dvou tankových divizí, získaly mnohá významná vítězství.

Amerika vstupuje do války

            Na opačné straně světa podnikli Japonci 7. prosince 1941 rychlý a troufalý útok, který ochromil americkou tichomořskou flotilu v přístavu Pearl Harbor. Válka byla v tu chvíli opravdu celosvětová. Americká vláda pod vedením Franklina D. Roosevelta tiše podporovala britské válečné snažení, což vyvolávalo zlost Německa. Jenže Američané se zdráhali otevřeně se zapojit do evropského sporu. Teprve japonský útok, po němž následovalo vyhlášení války ze strany Německa a Itálie, zatáhl Spojené státy do válečného konfliktu a fakticky ho rozhodnul. Spojené státy se staly „zbrojnicí demokracie“ a anglo-sovětsko-americké spojenectví proměnilo možné vítězství v jistotu.

Poslední dny

            Spojenci dosáhli západní německé hranice v září. Jejich úsilí ovládnout most přes řeku Rýn v Arnhemu bylo zmařeno. To poskytlo Němcům šanci zahájit hlavní útok opět v Ardenském lese. Zpočátku byli úspěšní, protože spojenečtí letci nemohli pro špatné počasí vzlétnout. Když se počasí zlepšilo, nic nebránilo, aby vzlétli a Němcům způsobili porážku. V březnu 1945 Američané obsadili most u Remagenu a otevřeli tak cestu do německého vnitrozemí.

            Na východní frontě zahájila Rudá armáda útok v lednu 1945 a konečně osvobodila i Varšavu. 1. února dosáhla sovětská vojska linie na Odře a Nise.

            V dubnu 1945 byl zajat a italskými partyzány zastřelen Mussolini. Hitler se zastřelil sám v době, kdy Rudá armáda nezadržitelně postupovala na hlavní město Berlín. Během několika dnů se potom nacistické Německo oficiálně vzdalo Spojencům.

Klíčová data

1939 – 3. září Británie a Francie vyhlásily válku Německu

1940 – „Podivná válka“ – Německo obsadilo Norsko a Dánsko. Evakuace z Dunkerque. Pád Francie. Itálie vstupuje do války. Bitva o Británii.

1941 – Němci obsazují Jugoslávii a Řecko. Rommel útočí v severní Africe. Německý vpád do Sovětského svazu. Japonci napadli Pearl Harbor.

1942 – Němci zahnáni od Moskvy. Rommelova porážka u El-Alamejnu. Spojenci dobývají francouzskou část severní Afriky.

1943 – Němci kapitulovali u Stalingradu. Spojenci napadli Itálii. Mussoliniho pád. Kapitulace Itálie. Němci okupují severní Itálii.

1944 – Sovětská armáda osvobozuje Ukrajinu a Bělorusko. Den „D“. Povstání ve Varšavě.

1945 – Smrt Mussoliniho a Hitlera. Německá kapitulace.

(MARSHALL CAVENDISH ČR, s.r.o. Původ života. Svět poznání: Informace a zajímavosti pro celou rodinu. Praha, 1995, č. 47, s. 267-270. ISSN 1211-9369.)